Je to nejrozšířenější náhražkové dřevo, ve středověku používané pouze jako dřevo posledního resortu, ale nechá se vytřídit a ošetřit, takže dosahuje mnohem lepších kvalit než průměrné kusy. Má velký rozptyl vlastností intra species, nejlepší vzorky které jsem kdy kácel pochází ze severozápadní stráně s opukovým podložím v blízkosti řeky. Na řezu je třeba sledovat poměr mezi oranžovou a béžovou vrstvou (earlywood/latewood) - oranžová nemá prakticky žádnou pevnost, takže je třeba aby jí bylo ve vzorku co nejméně. Vyhledávaná jsou tlustá léta, ale nejsou pravidlem pro kvalitní materiál. Dlouho panoval názor, že se z jasanu nedá dělat longbow, nebo že bere zásadní set, ale ten byl způsoben především špatným zacházením. Při opečení na oříškovou barvu získává lepší vlastnosti. Z cca 350 nalezených středověkých artefaktů luků od 2. stol jsou jasanové 2. Ascham jej jmenuje až na posledním místě. Popokácení je třeba kmínek hned rozštípat, sundat kůru a zatřít konce nepropustnou hmotou, např tlustou vrstvou dispercolu. Sušíme položené špičkou čtvrtě dolů, nebo nahoru ale ne položené na bok. Pro nejlepší výkon je třeba dosáhnout MC cca 10 procent, což přirozenou cestou nelze takže je potřeba hotbox. Při dlouhodobém vystavení vlhkosti ztratí luk výkon i nátah a ohne se a nedoporučoval bych jím tedy střílet.
Má poměrně velký rozptyl vlastností intra species podle místa kde strom roste. Kusy se širokými léty mají sklony k chrysalizování, které také hrozí při použití tohoto luku na longbow s klenutým břichem. Nejlepší design je cherokee longbow s plochým profilem, nebo flatbow/ALB u kterého pro běžné síly postačuje šířka ramen kolem 40 mm. Jak kompresní síla tak rychlost napřimování ramen se nechají vyepšit žíháním na oříškovou barvu. Sapwood doporučuji zcela odstranit, stejně jako první léto od jádra a to už pro sušení a samozřejmě zatřít konce nepropustnou barvou či lepidlem. Pokud se u vzorku objeví frety, další luk ze stejného dřeva je nejspíš bude mít také.Akát z výše položených míst, nebo rostlý na kamenitém podkladu který má užší léta, ale dobrý poměr early/latewood je nejlepší. Díky sklonům k chrysalování je poněkud kritický na tiler, ale je možno z něj vyrobit velice rychlý luk. Dobrý design je např ALB, rukojet ´ 10 cm, fades 3.5 cm, šíře ramen cca 40 mm, taper na 18 mm a potom taper špičky cca 17 cm od konce na 10 mm to při délce kolem 175 cm.
Tyto tři příbuzné druhy jsou svými vlastnostmi velice podobné, proto jsou v jednom odstavci.Čeleď cornaceae je jednou z nejtvrdších dřevin na našem území.
Vhodná zejména pro ploché luky, dá se z ní vyrobit i ELB. Pozor na frety!
Suky jsou v téměř pravidelných vzdálenostech od sebe. Materiál je v nich extrémě tvrdý. U svídy bílé jsou suky často doprovázeny malou příčnou dutinkou. Téměř vždy je pod sukem cca 2cm, směrem ke kořenům.
Prostředkem tyče vede dužina podobná bezové, jen je tenší.
Dřevo je bílé, nebo narůžovělé, podle stáří vzorku.
Luky z tohoto dřeva jsou velice rychlé, dobře snášejí rozmary počasí a drží původní tvar ( např. reflex)
Při nahřívání za účelem ohýbání, či rovnání pracujte velice opatrně. Při silném zahřátí dřevo okamžitě podélně rozpraská, zvlášť, když je v nahřátém místě ještě dužina.
Lukaři všeobecně považován za jeden z nejlepších materiálů k výrobě luků. Jádrové dřevo má tmavě hnědou barvu, běl je žlutavá. Je obtížné nalézt rovný kus bez vad. Vhodné je zpracování bez běli, to znamená ponechat pouze hardwood, nebo je možné, stejně jako u tisu nechat tenkou vrstvu sapwood.
U nás poměrně často roste v parcích jako okrasný keř,ale také v náletu. Je příbuzný akátu a od kořenů až po list je jedovatý. Již tři semínka můžou zabít dítě.
Výborně jde tvarovat suchým teplem. U alergiků nadýchání pilin způsobuje astmatické obtíže!!!
velice dobré dřevo na luky. Môže sa sem zaradiť tiež brestovec Celtis australis.
Spolehlivým rozlišovacím znakem "lukového" jilmu je velké tmavé jadro čokoládové barvy a výrazný pach čerstvého dreva po moči. Jiné druhy jilmu jadro nemají, anebo je světle hnědé bez zápachu.
Drevo je krohovitě pórovité, husté asi ako jasan, vláknité , super pevné na ohyb.
Štípe se rovně,ale těžko, pretože má silně prepojená vlákna.
Bíle homogenní dřevo, velmi lehko opracovatelné, rychle se suší bez problémů a prasklin.
Štípání po vláknech je problematické, Flexibilita velmi dobrá.
Tlaková pevnost se dá výrazně vylepšit opálením.
pouze na slabší luky do 50liber.
sušenie rýchle, bez problémov,
homogénne, biele až bežové podľa hustoty,
ľahko opracovateľné,
nejde štiepať rovno, často rastie do špirály, trpí hnilobou a hubami,
flexibilita veľmi dobrá,
ťahová aj tlaková pevnosť dobrá,
bazové luky sú veľmi trvanlivé.
Slabší príbuzný Osage orange
Dřevo kruhovitě porovité. časem tmavne až k temně hnědé.
používa se pouze tmavé jadro, beľ treba odstrániť
ľahko a rovno štiepateľné,
veľmi dobrá pevnosť v ťahu a flexibilita
sušiť treba opatrne, ľahko praská pri rýchlom sušení
Bílé dřevo střední hustota
Slabý v tahu dobrý v tlaku.
vhodný design je flatbow s úplně plochým backem, prípadne bezpečnostný backing ( tenká lišta z jasanu a podobne).
Dobré drevo na rýchle ploché luky nízké a střední libráže.
Velmi dobrá tlaková pevnost a elasticita, slabší v tahu,ideální tvar je plochý back
Je dřevo co do struktury nejvíce podobné javoru, ale mnohem tužší v relaci k hmotnosti - velmi lehké ale tuhé. Kusy jeřábu ze starších stromů mají hnědé jádro a bílou běl, což mu dává podobný vzhled jako tis, ale jedná se pouze o barevné rozlišení - jádro i běl mají stejné vlastnosti. Jako longbow fretuje, ale v místech fretů nebere set. Je celkově sušší takže pokud praskne tak s velkou ránou. Jinak je to velmi dobré dřevo ze kterého bych vyráběl flatbow, nebo luk velmi plochého oválného profilu. Lepší dřevo než tento jeřáb je údajně Břek.