spřátelené weby:       Ilustrace   |   Loutky   |   Soustružení dřeva
Petr SKÁCEL, Vančurova 5, Olomouc, telefon 773 057 594, email: grafikajinak@seznam.cz 

TECHNIKA STŘELBY

Základní lukostřelecká technika

Lukostřelba je činností individuální, proto má být styl přizpůsoben fyzickým a psychickým vlastnostem jedince. Přitom je však třeba dodržovat celistvost určitého stylu a zejména pak objektivní zákonitosti vyplývající z fyzikálních zákonů – použití a vlastnosti luku, šípu, balistika a z podstaty fyzické schránky a mechaniky a biomechaniky člověka.
Tento návod je určen pro praváka střílejícího tradiční technikou. Používáme termíny – přední ruka – drží luk, zadní ruka – napíná tětivu, přední noha – blíže k terči, zadní noha – dále od terče

Postoj

Vždy musíme hledat stabilní polohu nohou kyčlí a trupu, které jsme schopni bez velkého napětí a námahy vždy opakovat. Noha vzdálenější od terče je předkročena asi o půl stopy, kyčle a trup jsou mírně natočeny k terči. Nohy jsou mírně pokrčené, chodidla rozkročena na šířku ramen, rovnováha na obou nohách je stejná, trup je mírně nahnutý dopředu a hlava lehce vytrčená před sebe.

Založení šípu

Do lůžka na tětivě a dále na zakládku šípu má být co nejjednodušší s minimem pohybů, bez velkého vyklánění luku. Je třeba si vytvořit návyk (stereotyp) pohybů ve stejném pořadí, abych je mohl provádět jen s kontrolou a mohl jsem se ve stejné době věnovat relaxaci. Na tětivě musí končík šípu držet lehce, nesmí z ní ale samovolně vypadávat.

Držení luku (přední ruka)

Luk držíme v levé ruce a pravou rukou natahuje tětivu luku. Madlo vložíme do “V” mezi ukazováčkem a palcem, Prsty levé ruky se dotýkají zad luku (píšťalový úchop) Zápěstí je “opřené” v přirozené poloze, je uvolněné a madlo luku se opírá o svalový trojúhelník mezi palcem, dlaní a ukazováčkem. Tlak je přes tento trojúhelník směrován proti vřetenní kosti. Rameno přední ruky umístíme dolů již před nátahem, tj. tlačíme ramenní kloub “směrem ke kapse kalhot”, obě ramena jsou ve stejné výši, zapojeny zejména zádové svaly, minimální napětí prsního svalu. Přední paže je propnuta a zpevněna. Loket přední ruky musí být podtočen směrem dolů, aby nepřekážely tětivě v linii výstřelu, ale celá paže musí zůstat zpevněná a schopna přenést tlak na luk. Nesmí před lukem ustupovat, nebo se v lokti povolovat.

držení tětivy (zadní ruka)

Tětivu držíme třemi prsty, palec a malíček se nátahu neúčastní a jsou volně vyvěšeny. Plytkým úchopem na po posledních článcích prstů nebo hlubokým úchopem (spíše pro zimnější luky) mezi prvním a druhým článkem jednotlivých prstů. Při napnutém luku je loket a zejména předloktí nad ramenním kloubem. Loket je sevřen (uzamčen) v krajní poloze. Ramenní a zádové svaly prostřednictvím tricepsu táhnou loket a v závěsu předloktí šikmo vzad, aby se linie výstřelu co nejvíce přiblížila ose hlavy. Celý pohyb zadní ruky je kolem ramenního kloubu s co největším přiblížením předloktí a hřbetu zadní ruky k čelisti směrem pod ucho. Předloktí a zápěstí jsou uvolněné. Prsty držící tětivu jsou ohnuty v posledních kloubech, jsou bez napětí a vyvěšené. Ohnutí článků je mělké. Zápěstí je vyvěšeno a uvolněno, stejně jako předloktí. Hřbet ruky je v jedné rovině s předloktím, pokud možno bez tendencí o zkrut tětivy. Obě ramena jsou zpevněná i s přední rukou v jeden blok. Nesmí docházet ke křeči. Jedná se pouze o svalové napětí. Při stažení ramenních a zádových svalů zadní ruky dochází k pohybu zadní ruky kolem ramenního kloubu a tím při uvolnění tětivy z prstů k výstřelu. Při ideální stavbě těla a proporcionálních parametrech paží je nutné vyžadovat linii předloktí a šípu a srovnání a vyvěšení celého zápěstí s předloktím. Lze připustit jakékoliv odchylky zadního předloktí a lokte směrem nad rameno. Nikdy ne pod úroveň ramene, protože pak dochází k zapojení zádových párových svalů a k rozevření výstřelu kolem páteře a tím k nevhodnému směrování výstřelu.

Hlava

Hlava má být vzpřímena ve vertikální poloze a volně otočena směrem k terči. Při nátahu luku se mírným předsazením hlavy před sebe dociluje kontaktu hřbetu ukazováčku zadní ruky s čelistí brady. Toto postavení umožňuje stabilní nátah a kontrolu držení i polohy luku včetně přesného míření. Postavení hlavy má být pevné, ale ne křečovité. Je třeba zabránit zbytečnému napětí krčních svalů i při pootočení hlavy do krajní polohy. K tomu slouží celá řada protahovacích cviků. Obličejové svaly jsou uvolněny, zuby lehce stisknuty. Je ale nutné, aby konečná poloha hlavy byla v konečné fázi výstřelu konstantní a dostatečně pevná. I malé odchylky hlavy mají značný vliv na přesnost střelby.

Kotvení

Zakotvením nazýváme přiložení tětivy a případně části zadní ruky k obličeji. Přesné opakování polohy mezi tětivou, rukou a obličejem je základem přesné střelby. Kotvení dovršuje střeleckou polohu hlavy, očí i paží. Vytváří předpoklad stejného míření. Kotvení stranové - tětiva se dotýká vnější strany brady a špičky nosu nebo tváře podle způsobu míření, hřbet ukazováčku je přitisknut pod čelist, nebo k lícní kosti. Palec je uvolněný a schovaný v dlani. Kotvení se nesmí provádět tak, že zadní zápěstí s tětivou násilím přitáhnu k obličeji, který bude v postavení “mimo výstřelkovou linii”. Tím “zapnu” nemístné napětí v předloktí a zápěstí a v prstech. Bude docházet k nestejným a ztrženým výstřelům.

Napínání luku

Opřeme přední ruku do luku, zpevníme ji v rameni a v paži. V lehkém přednátahu zvedneme obě ruce nad osu ramen tak, abychom mohli provádět míření do terče. Plný nátah provedeme souměrným tahem ramenních a zádových svalů obou paží.

Míření instinktivní způsob

vyžaduje velmi náročnou zejména psychickou a technickou přípravu. Sledujeme cil oběma očima a soustředíme se na jeho střed, podvědomě odtušíme trajektorii letu šípu. Míření oběma očima otevřenýma, což umožňuje plastické vidění, lepší orientaci v prostoru, lepší odhad vzdálenosti.

Ostatní způsoby míření

Míření provádíme jedním (dominantním) okem.
Po šípu pohledem buď přímo po celé ose šípu, nebo z nadhledu podél šípu jsme schopni zaměřit cíl. Kotvíme co nejblíže mířícího oka.
Gap shotting v závislosti na střílené vzdálenosti si hlídáme mezeru mezi hrotem šípu a středem terče.
String walking stále míříme hrotem šípu na střed terče a podle vzdálenosti měníme vzdálenost úchopu tětivy od šípu.
Face walking stále míříme hrotem šípu na střed terče a podle vzdálenosti měníme místo kotvení na tváři.
Nepřímé míření (přemiřování, nebo používání jiných záměrných bodů) je míření, kdy záměrný bod nesouhlasí s cílem.

přístupy na stránku:   
© 2012 by Petr Skácel - Grafikajinak, email: grafikajinak@seznam.cz